1. 7. 2014

Christopher Calder - Máte duši?

"K poznání pravdy musíte mít silnou touhu uvidět ji 
a ochotu pustit všechny staré lži."

Když jsem byl dítě, byl jsem ateista a věřil jsem pouze v to, co jsem mohl vidět a čeho jsem se mohl dotknout. V 19 letech jsem začal věřit v existenci duší a reinkarnace v důsledku mého kontaktu se slavnými indickými jogíny a majestátným J. Krišnamurtim, který se jednou nechal slyšet, že se rozpomněl na všechny své minulé životy.

Ve 21 letech byla moje víra v duši dramaticky umocněna explozivními zkušenostmi, které jsem měl s Bhagavánem Šrí Radžníšem také známým pod jménem Osho. Nikdy jsem nevěřil v žádného “Boha”, ale za 35 let co jsem žil ve stínu velkých meditačních mistrů, jsem si byl velice jistý tím, že všichni máme duše přežívající naši fyzickou smrt.

Na rozdíl od hinduistů, většina buddhistů věří v nějakou mysteriózní a chabě definovanou bezduchou formu osobní karmy přežívající smrt. Nikdy jsem nevěřil v buddhistický koncept nesmrtelné osobní karmy bez duše, protože pokud odmítnete ideu duše, ztratíte jediný věrohodný nosič použitelný pro přenos karmy z jednoho života do následujícího. Pro mou mysl, pokud není duše, tak není ani možnost žádné nesmrtelné osobní karmy ani reinkarnace.

Když jsem potkal Áčarju Radžníše v roce 1970, mluvil tehdy nejenom o duších a reinkarnaci, ale také tvrdil, že disponuje schopností astrální projekce. Věřil jsem jeho tvrzení kvůli tomu, co jsem byl navyklý považovat za autentickou zkušenost, již jsem měl s tímto „mistrem“ astrálně se projektujícím ne pouze do mého pokoje ale také do mého těla, dokonce i když byl vzdálen několik mil ode mě. Po přečtení knížky Matthewa Alpera „Božská část mozku“ se sám sebe ptám, jestli ty ohromující zkušenosti byli skutečně tím, za co jsem je pokládal. Alper sumarizuje poslední vědecký výzkum týkající se způsobu fungování lidského mozku při náboženských zkušenostech. V této eseji jsem také doplnil dodatečná neurologická data získaná z medicínských časopisů a mých vlastních pozorování a teorií týkajících se několika hlavních bodů Alperovy knihy.

Medicínský výzkum ukázal, že excitujete-li specifická místa v mozku slabým elektrickým proudem, můžete udělit subjektu pokusu prožitek duchovního navštívení (různé typy tzv. astrálních vlivů, vnímání a „bytostí“ nebo entit, nebo dokonce navštívení boží - pozn. př.) Můžete nabýt dojmu, že se vašeho srdce dotýká Ježíš, nebo že je při vás duše zesnulého příbuzného. Neexistuje žádný důkaz podporující víru v autentické putování duše, nicméně všechny studie naznačují, že vědomí existuje pouze v mozku, který ho vytváří. Nemůžete vyjmout vědomí z fyzického těla, protože vědomí je fyzický jev vytvořený chemií mozku, právě tak jako je světlo světlušek vytvářeno chemickými reakcemi v jejich tělech. Právě proto můžete někomu zapnout nebo vypnout vědomí vpíchnutím látky na probuzení nebo na uspání.

Prožitky blízké smrti a dokonce i některé drogy jako ketamin a tiopental sodný vám mohou způsobit autentický pocit, že jste se octli mimo své tělo, ale vědci tvrdí, že jde o iluzi vyplývající z holografické podstaty lidského vědomí vytvářeného fyzickým mozkem. Když se neurální komunikace mezi tělem a mozkem zredukuje, mozek má volnost projektovat svůj pocit sebeuvědomění kamkoliv si zlíbí a toto se může stát pod vlivem částečného umrtvení, při částečném spánku nebo dokonce v průběhu iniciálních (a reverzibilních) stadií smrti. Prodloužený půst a izolace mohou vyvolat i halucinace a jiná pokřivení reality a takovéto praktiky jsou také hlavním zdrojem asijských mýtů o astrální projekci.

Zatímco skutečná astrální projekce může být nereálnou, existují věrohodné vědecké důkazy poukazující na to, že telepatická komunikace mezi lidskými bytostmi je možná. Lidský mozek je organický elektrochemický počítač tak nesmírně komplexní, že žádný dosud známý křemíkový superpočítač se ani nepřiblíží těmto naším mozkovým schopnostem. Jen pomyslete na všechny ty věci, které dokáže váš relativně jednoduchý mobil. V lidském mozku je nesmírné množství komputační síly a tak si můžeme představit, že jistá jeho část může být alokována k vysílání a přijímání obsahů anebo alespoň vyciťování elementární elektromagnetické radiace z jiných lidských mozků. Taková schopnost by však měla pro druh evidentní hodnotu v existenčním boji a tudíž by byla pochopitelná ve smyslu evolučním a přežití zdatnějšího. Rudimentární telepatická komunikační schopnost přitom může být důvodem toho, že žáci cítí přítomnost svých mistrů tak silně.

Mozek je metabolicky nejaktivnější lidský orgán, a vyžaduje stálý přísun kyslíku a glukózy jako palivo. Ačkoliv mozek představuje méně než 2% tělesné hmotnosti, využívá 20% spotřeby kyslíku v těle a 15% jeho srdečního výkonu, a tím naše mozky produkují mimořádné množství energie ve vztahu ke zbytku těla. Lidské tělo využívá chemické reakce k produkování jak mechanických pohybů, tak elektrického proudu, protékajícího všemi našimi buňkami. Náš mozek se chová duálně jako analogový a zároveň i digitální počítač, a DNA kód, který projektuje náš mozek je také digitální povahy. Mozkové buňky komunikují prostřednictvím elektřiny, přitom průměrný lidský mozek obsahuje přibližně 100 miliard neuronů spojených biliony synapsí, které mohou být považovány za přirozeně se vyskytující tranzistory. Vědomí se rodí ze složitě spleteného toku elektronů vytvořených mozkovými buňkami, a toto stejnoměrně platí pro všechny zvířata naší planety vybavené signifikantním vědomím, od slonů až mravencům. Není těžké si představit, že tento fantasticky složitý lidský mozek může mít tajemné schopnosti nad rámec naší současné úrovně chápání. Možná to co jsem považoval za astrální projekci byl pouze Radžníš koncentrující svou pozornost k mojí osobě posílajíc mi na dálku svou skvělou mentální energii. Tento silný náraz energie možná způsobil, že si mozek vytvořil dodatečnou iluzi osobního navštívení ještě nad rámec silného telepatického vysílání. Není pochyb o tom, že Radžníš měl obrovské duševní síly, ale byla to opravdu moc nadpřirozená nebo byla jen produktem jeho vlastní jedinečné struktury mozku a meditativní dovednosti?

Pokud podáte jakékoliv lidské bytosti dostatek sedativ, ať už by byla osvícená nebo neosvícená, bude uvedena do bezvědomí. Poškodíte-li určité oblasti mozku, můžete radikálně změnit lidské chování. Můžete proměnit konzervativního prezidenta banky na chudáka pojídajícího odpadky jen tím, že zabijete některé z jeho mozkových buněk obsahujících bio-softvér definující jeho osobnost. Poškodíte-li další oblasti mozku, můžete třeba vymazat všechny vzpomínky.

Jsou-li vědomí, osobnost a paměť fyzikálními projevy mozkových buněk, tak, pak když mozek zemře, není nic, co by zbylo z vaší individuální identity. Vaše permanentní totožnost Čas-Energie-Prostor* (viz Princip Čas-Energie-Prostor, Time-Energy-Space, TES pozn. aut.) pokračuje nezměněna, ale není tam žádná duše, žádná reinkarnace, ani žádný buddhistický přenos osobní karmy. Pokud je to pravda, znamená to, že všechna hlavní světová náboženství se mýlí. To také znamená, že všichni dosáhneme "mókši" (vysvobození) v okamžiku naší smrti, protože neexistuje žádný osobní cyklus zrození a smrtí ze kterého by se dalo uniknout, a ani žádný zázračný posmrtný život. Rodíš se jednou a umíráš jednou, a už nikdy se nevrátíš. 

Jedna teorie říká, že máme duši anebo osobní karmu, která transmigruje z jednoho života do druhého, a další teorie říká, že nic nepřežívá smrt a pouze DNA (deoxyribonukleová kyselina), a vůle k životu určují budoucnost našeho druhu. Která teorie je správná? Kdysi jsem věřil v reinkarnaci s velkou mírou jistoty. Po mnoha letech co jsem viděl bující korupci guruů, "osvícených" nebo „neosvícených“, blbost jejich žáků, kulty a organizovaná náboženství, a s novými vědeckými důkazy k dispozici jsem shledal teorie o duši, reinkarnaci a karmě mnohem míň hodnověrné.

Nemusíte věřit v nic nadpřirozeného, k tomu abyste mohli uvěřit v uskutečnění kosmického vědomí (satori). Každý si může vzít látku psilocybin a získat z jejího užití dramatickou napodobeninu autentické náboženské zkušenosti. Klinický výzkum ukazuje, že naše mozky jsou přirozeně stavěny tak, aby mohly generovat náboženskou zkušenost. Protože Čas-Energie-Prostor je jedinečným singulárním jevem, je pouze přirozené, že někdy prožíváme velkou kosmickou jednotu. Já osobně se domnívám, že i zvířata mají možnost prožívat satori, ale oni zřejmě nemají možnost tuto zkušenost pojmenovat, nebo pochopit její implikace.

Jeden z nejzajímavějších konceptů knihy Matthewa Alpera se týká objevení sebeuvědomění u lidských živočichů, a také toho jak povědomí o naší blížící se smrti zasáhlo naše mozky a dokonce i náš kód DNA. Pokud dáte psa před zrcadlo, nikdy nepřijde na to, že se dívá na svůj vlastní odraz. Pokud před zrcadlo umístíte vyššího primáta jako je třeba šimpanz nebo lidské dítě, použijí časem zrcadlo například pro úpravu účesu důsledkem toho, že sami sebe v odrazu rozeznávají. Sebeuvědomění člověka je tak vysoce vyvinuto, že si lidé poměrně brzy uvědomili svou krátkou průměrnou délku života a že náš osobní zánik je nevyhnutelný.

Ostatní zvířata se bojí smrti, nebezpečí a bolesti, ale většina z nich nemá žádné skutečné pochopení času a nevyhnutelnost svého vlastního zničení. Vyšší, ne-lidští primáti a sloni mohou mít určitý pojem o korelaci času a smrti, ale není to vědecky dokázáno. Naše lidské pochopení nevyhnutelnosti smrti se může stát přetrvávajícím zdrojem úzkosti. Silný pud sebezáchovy je pevně zabudován do našeho DNA kódu v důsledku naší dlouhé evoluční pouti od bakterií až po člověka. Když se instinkt přežití srazí s povědomím blížící se smrti, lidský mozek potřebuje psychologickou a neurologickou bariéru, která by blokovala konflikt a napětí (z tohoto poznání rezultujícího – pozn. překl.). Tuto bariéru nazýváme náboženskou vírou a "božskou částí mozku". Teorie tvrdí, že člověk vynalezl mýty o Bohu, duši, reinkarnaci, karmě a posmrtném životě jako způsob, kterým poskytne mozku mentální opiát nebo tlumič pro potřebu vyrovnání tlaků z konstantně tikajících hodin uvnitř našich hlav, jež nám říkají, že naše nevyhnutelné zničení a rozklad se blíží každým dnem.

Psychologická potřeba cítit se nesmrtelnými je tak velká, že se naše náboženské tendence stali součástí naší DNA. Lidé věřící v nadpřirozená náboženství mají tendenci být klidnější, zdravější a žít déle než lidé nenáboženští. Věřící také prokazují větší statečnost v situacích žádajících si odvahu při obraně rodu. Genetické tendence k náboženskému pociťování se posilují tisíciletími evolučního vývoje druhu v rámci principu přežití nábožensky zdatnějšího.

Pokud se pro vás vaše náboženská víra zdá být správná, je to nejspíš proto, že vaše podvědomá mysl chce v tuto konkrétní víru věřit, abyste dosáhli větších šancí k lepšímu zdraví a delšímu životu. Pokud intuitivně cítíte, že jste na planetě Zemi již někdy předtím existovali, pravděpodobně tento déjà vu pocit vyvěrá z vaší DNA, nikoli z reinkarnované duše, protože DNA je na Zemi aktivní již nejméně 3,8 miliard let a my všichni jsme jejími výtvory, to ona nás dala dohromady.

Vědci vědí, že na planetě Zemi je pouze jedna skutečná forma života, je jí samotná DNA. Je jako gigantická popínavá réva, která pohltila celý svět. Na úrovni nekonečně dlouhého řetězce DNA kódu jsme nejenom blízkými příbuznými jiným savcům, ale také jsme intimně příbuzní s hmyzem, rostlinami a dokonce i s bakteriemi. Mnohokrát v historii Země byli vyšší formy života vyhubeny nárazy asteroidů a komet, masivními vulkanickými erupcemi, které naši atmosféru učinili toxickou, ale i navzdory tomu se přeživší baktérie dokázali neustále pořád vyvíjet směrem nahoru k větší komplexnosti rostlin a živočichů. DNA není jen užitečnou chemickou látkou, kterou v sobě nosíme. DNA je naše biologická identita, naše trojdimenzionální fyzická „duše“.

Po celém světě, kdekoliv kde žije člověk, naleznete také nadpřirozená náboženství slibující různé formy života po smrti. Muslimští teroristé se ochotně zabijí ve jménu jejich náboženství. Američtí váleční hrdinové umírali v boji proti Japoncům a Němcům ve jménu Ježíše a nepochybně i mnozí z nich věřili, že za své hrdinské činy půjdou do nebe. Bůh je docela užitečným nástrojem, když má váš kmen problém. Téměř všichni z nás, ateisté i teisté, instinktivně voláme po Bohu, aby nám přišel na pomoc, když jsme ve smrtelném nebezpečí.

Lidské filozofické víry byly také formovány existenční soutěží světových náboženství, aby se ukázalo, které vyznání dovede nejdokonaleji uspokojit naše emocionální potřeby pohodlí a bezpečí. Organizované náboženství je byznys a potřebuje peníze a veřejnou podporu, aby přežilo. Když vaší blízcí zemřou, chcete kněze, rabího, mnicha nebo svámího aby vám řekl, že váš milovaný šel na lepší místo. Umíte si představit pohřební obřad, kde svatý muž bez obalu řekne, že zemřelý nemá duši a je pryč navždy? Vypadalo by to krutě a jakékoliv náboženství, které by poskytovalo takovýto strohý pohřební obřad, by nemělo dlouhou trvanlivost na náboženském trhu.

Proč tolik osvícených učitelů věří v duši a karmu? Vypozoroval jsem, že dokonce i osvícení bývají zasaženi svým kulturním podmíněním a mají tendenci pokračovat v tradicích svých předchůdců s minimálními případnými odchylkami. Například slavní osvícení ze zemí, kde se konzumuje maso jako je například Tibet, Čína nebo Japonsko také jedí bez problému maso, zatímco světci ze striktně vegetariánské Indie věří, že jedení masa je strašlivé, neduchovní chování. A tak se ptám, věřili Radžníš i Krišnamurti v duši kvůli nějaké vnitřní zkušenosti, jíž měli, anebo to bylo jen proto, že vyrostli v Indii, v zemi, kde se v duši běžně věří? Radžníš se jednou nechal slyšet, že dokonce i rostliny mají duše a že pokud v jejich blízkosti seděla nějaká osvícená osoba (Radžníš), tak se tato rostlina v budoucím vtělení narodí jako lidská bytost. Považuji to za grandiózní a samoúčelný výrok, jemuž se těžko dá věřit a dokonce to vypadá, že Radžníš v nezanedbatelně mnoha případech pouze střílel naslepo, aniž by dokonce uvažoval nad tím, co říká.

Při jiné příležitosti Radžníš uvedl, že býváme přitahováni krásnými lidmi, protože jejich vnější krása představuje vnitřní krásu jejich duší, přičemž to je právě duše, která vytváří fyzické tělo a mysl. Věda prokázala přesvědčivě, že za tvorbu těla a mozku je zodpovědná DNA, nikoli nějaká tajemná a nehmotná "duše." Vnější krása neznamená vždy vnitřní krásu, nebo dokonce rozumnou mysl. Neslavný sériový vrah Ted Bundy byl fyzicky docela pohledný, ale přesto se odhaduje, že zavraždil něco mezi 35 a 50 žen, pouze pro vzrušení z toho. Mýlí-li se velký "osvícený" Radžníš v něčem tak základním jako je toto, nemůže se mýlit i v čemkoli jiném?

"Mistr" Radžníš prezentoval mnoho idiotských teorií o životě tady a teď, tak proč by měl někdo věřit jeho teoriím o duši a reinkarnaci? Bylo to jen díky jeho charismatické psychické účasti, že se jeho žáci zdrželi hlasitého výsměchu některým jeho směšným nápadům. Radžníš byl živoucím důkazem, že osvícení, inteligence a poctivost jsou samostatné, oddělené jevy. Můžete být blázen, lhář a zločinec, a zároveň se stát velkým energetickým zářičem osvícení, pokud k tomu máte dispozice a přejete si to. Svoboda znamená svobodnou volbu být dobrým nebo špatným, a budete mít tuto volbu bez ohledu na to, jak mocnými se staly vaše meditační schopnosti. Georgij Gurdžijev, slavný řecko-arménský mystik, byl alkoholik; Radžníš se stal závislým na drogách, ale oba muži dokázali vysílat mohutnou kosmickou přítomnost, která inspirovala tisíce duchovních hledačů.

Radžníšovo užívání drog, zejména vália, oxidu dusného, a LSD, rovněž vrhá pochybnosti na jeho teorii duše a osvícení. Radžníš jednou prohlásil, že z jeho vlastní zkušenosti vyplývá, že LSD může produkovat stejné (čiré – pozn. překl.) vědomí jako je to buddhovské. Během svých mladších střízlivých dnů, Radžníš uvedl, že LSD produkuje "falešné samádhi", a že vědomí je produktem "duše", a tedy nikoli tělesné chemie. Radžníš změnil své učení, aby mohl racionalizovat užívání drog tím, že prohlašoval: "Ty sám nejsi nic než chemie." Tím naznačil, že je přijatelné užívat drogy ke změnám vědomí, protože jsme defakto chemické látky, vázané dohromady v organickém biologickém stroji. Dalo by se namítnout, že jestli měl Radžníš opravdu moc astrální projekce, jak se tvrdilo, nebyl by se prostřednictvím létání kolem světa ve svém duševním těle dopracoval větší zábavy a naplnění, než kterou mohl mít z levného vzrušení z užívání LSD a oxidu dusného?

Radžníš prohlašoval, že je stejně osvícený, jako byl historický Buddha, a já věřím, že byl, ale proč buddha potřebuje užívat halucinogenní drogy? Moje odpověď je, že Radžníš se přesytil z prázdnoty, protože ta může poskytnout pouze mírumilovnost, ale neposkytuje věčně aktuální tryskající blaženost. Soudě podle mé vlastní meditační praxe a čtení z vědeckých zdrojů, víření a blaženost meditace pochází z hromadění přebytečných neurotransmiterů, jako jsou serotonin a dopamin v mozku. Když meditujete formálním způsobem, můžete zachovat chemickou energii vašeho mozku tím, že zabráníte jejímu plýtvání na myšlenkovou činnost a smyslová rozptylování. Stanete se tedy tak blaženými a případně budete prožívat i ne-sexuální orgasmus během meditačních sezení, ale tato extáze se po návratu do normální pracovní rutiny postupně rozplyne. Pocit prostornosti a klidu pokračuje, ale víření se usadí v pocitu neutrality a tiché prázdnoty. Žádný věčný orgasmus-extáze-víření-blaženost neexistuje a není možný, protože každý lidský pocit a prožitek mající začátek, musí mít i konec v důsledku přirozené chemické povahy mozku.

Buddha údajně řekl, že (v probuzeném stavu - pozn. překl.) není "žádná blaženost." Radžníš občas připustil, že on sám necítí "žádnou energii," i když lidé kolem něj často cítili, že jsou obtékáni jeho energií. U. G. Krišnamurti uvedl, že jeho zkušenost "není blaženost." Když medituji ve formálním sezení, prožívám blaženost a ne-sexuální orgasmus pociťovaný v hara (břišní centrum), v srdečním centru, v čelním centru a ve středu hlavy přímo za očima. Problémem je, že orgasmické pocity nikdy netrvají. Musím se pak vracet do své meditační místnosti a sedět abych znovunabyl neurochemickou energii, která je spotřebovávána během denní pracovní rutiny. Používání mého mozku pro účely dosažení prospěchu a výhod v rámci denního pracovního vytížení spotřebovává ony neurotransmitery spíš poměrně rychle. Je také možné, že náš mozek se nás snaží přivést zpět k agilní neutralitě, protože neutrální mozek disponuje tou nejlepší schopností zaručit naše fyzické přežití. Člověk rozptylovaný mozkem v blaženém módu se nejspíš brzy stane obětí útočícího lva jako první ze zbytku kmene. Meditace a osvícení je pravděpodobně neurochemická zkušenost a ne nějaká magická zkušenost duše mimo zákonitosti chemie a fyziky.

Radžníš si změnil jméno na „Osho“ a svůj život skončil ve stavu demence v důsledku nemoci a drogové závislosti. J. Krišnamurti se vyhnul velkým skandálům, zůstal střízlivým a je stále vysoko uctíván dlouho po své smrti. Ale byl J. Krišnamurti skutečně světcem eticky nějak lepším než jakákoli jiná běžná lidská bytost? Znám více lidí, kteří žijí ctnostné životy a kteří nemeditují vůbec. Co dělalo J. Krišnamurtiho odlišným nebylo to jak žil, protože žil zcela obyčejně, nýbrž jeho nesmírná přítomnost bytí. Stáli jste vedle něj a cítili jste se zaplaveni jeho kosmickou energií tlačící vás vysoko k nebi, ničící všechny pocity omezení. Byla J. Krišnamurtiho veliká přítomnost výsledkem duchovních snah minulých životů, anebo to byl výsledek skromného ​​úsilí v meditaci v kombinaci s genetickou predispozicí pro kosmické vědomí?

Matthew Alper ve své knize zdůrazňuje, že hyperreligiózní a mystické zážitky způsobují jisté formy epilepsie. Matka J. Krišnamurtiho byla epileptička a my již víme, že epilepsie může být přenášena geneticky. J. Krišnamurti nikdy nemíval záchvaty, ale často záhadně omdlel a předtím dal těm, kdo byli kolem něj varování, že se chystá ztratit vědomí. Indický světec Rámakrišna míval záchvaty, při kterých se podle svědků házel nekontrolovaně o zem. Univerzálně uctívaný Rámana Mahariši zas tvrdil, že jeho pociťované srdeční centrum je na „pravé straně“ hrudi, což já pokládám za projev mozkové abnormality. V případě běžných lidských bytostí je emoční srdeční centrum v přesném středu hrudi.

Je možné, že přirozené variace v našem genetickém kódu v každém století vyprodukují hrstku lidí perfektně přizpůsobených pro dosažení osvícení a proto pro ně meditační praxe bývá okamžitě přirozená a lehce zvládnutelná, že ji rozvinou již s malým úsilím a brzy dosáhnou cíle? Rámana Mahariši údajně dosáhl tuto realizaci „Božského vědomí“ v 17 letech. Radžníš udává věk 21 let, kdy dosáhl svého osvícení. J. Krišnamurtimu bylo kolem 20 let, když lidé kolem něho začali cítit, že byl plně osvíceným. Nitjánanda z Ganešpuri (oprava původního textu, kde autor omylem jmenuje Rámakrišnu v souvislosti, která je známa o Nitjánandovi. Rámakrišna delší dobu praktikoval bhakti uctívání a delší dobu v mladosti prožil v blouznění a touze po své Matce Kálí (personifikaci svrchovaného božství) přičemž se cítil od ní oddělen - pozn. překl.) se prý již „narodil osvícený“ tak jak se to dochovalo o pradávném čínském mystikovi Lao´C-ovi.

Jsou duchovně nadaní jedinci mezi námi jakýmsi vzácným, nicméně přirozeně se vyskytujícím výsledkem genetické variace? Z kolem 20.000 až 25.000 genů tvořících lidskou bytost se odhaduje, že přibližně celá polovina těchto genů je zodpovědná za projektování našeho centrálního nervového systému. Takže s 10.000 až 12.500 jednotlivými geny zodpovědnými za vytváření našeho mozku a míchy, je pak potenciál pro velké změny na úrovni lidského vědomí enormní.

Dále vědci například zjistili, že změny v pouhých několika lidských genech můžou mít dramatický efekt na úroveň naší inteligence. Je proto logické, že existující kombinace lidských genů ovládají a regulují množství a jakost surového vědomí, jímž jsme vybaveni. Pár lidí má umělecký talent Michelangela, nebo matematickou genialitu Alberta Einsteina. Jestliže existuje přirozená genetická zvonová křivka pro inteligenci, proč by také nemohla existovat jakási přirozená geneticky podmíněná zvonová křivka pro psychickou sílu a vědomí? (viz. The Bell Curve: Intelligence and Class Structure in American Life, by Richard J. Herrnstein and Charles Murray.) Výzkum prokázal, že identická dvojčata mají obvykle stejný poměr k náboženství a mystické zkušenosti. To naznačuje, že je zde mocný genetický činitel ve věci osobního potenciálu ohledně meditační schopnosti. Pokud tedy DNA vysvětluje ohromné rozdíly mezi moskytem a člověkem, proč by genetické variace nemohli také vysvětlovat obrovský psychický rozdíl mezi, řekněme, Hitlerem a Buddhou?

Jsou snad ti osvícení těmi, kdo se nachází na extrémním okraji „zvonové křivky“ a ostatní masy lidské populace vězí kdesi uprostřed? Pokud existují zázračné děti nadané pro hru na piano, umělci a dokonce i děti zázračně nadané pro golf, proč by nemohli existovat děti přirozeně nadané pro meditaci? Asijské kultury snad zaměnili přirozeně se vyskytující genetické variace v lidském mozku za důkaz pro idealizovanou historii minulých životů, která ve skutečnosti neexistuje. Vzájemné skupinové konceptuální podmiňování se časem stalo tak silné, že mýty o reinkarnaci popletli dokonce i osvícené. Dějiny ukazují, že to nejjednodušší vysvětlení pro nějaký jev dokumentovaný nejsolidnějším důkazem je obyčejně to pravdivé. Výjimečná tvrzení vyžadují výjimečné důkazy pro obhájení víry v ně a dosud nemáme „žádný“ vědecky přijatelný důkaz pro reinkarnaci nebo pro magický přenos osobní karmy.

Pokud je duchovní „zvonová křivka“ pravdivá, může objasňovat onu očividnou korupci naprosté většiny guruů. Radžníš byl usvědčený podvodník a prokazatelný lhář historických proporcí. Georgij Gurdžijev byl také chronickým lhářem a hlučným a drzým alkoholikem.

Genetické pojetí osvícení nabízí vysvětlení toho, proč je v každém daném období tak málo osvícených jedinců. Pokud by měl každý jedinec ve svém životě víc možností kultivace svých meditačních dovedností, vyprodukovala by světová populace v každém století určitě mnohem víc než jen pár osvícených světců. Od vzniku hinduismu (kolem 1500 př. Kr.), dlouho před narozením historického Buddhy (kolem 563 př. Kr.) tady byly miliony lidských bytostí vynakládajících velice upřímné úsilí v rozvoji meditace - tak kde jsou výsledky těchto snah mnohých životů? Matematická logika karmicko-duševní teorie prostě nedává smysl.

Argument pro karmicko-duševní teorii zní, že jde o proces trvající po mnoho životů úsilí a jeho vyvrcholení v dosažení „mókši“ (konečné duchovní svobody), nekonečné extázi a osvobození od všeho utrpení. Tato vysoce romantická představa lidem apeluje, protože jaksi vnáší smysl pro teplo a spravedlnost do chladného a často nesmyslně krutého světa. Zdá se být intuitivně správné, že dobrý čin nakonec přináší pozitivní výsledky, ale tato víra v nevyhnutelnou karmu také přinesla dost negativní následky. V roce 1950 v Tibetu například umožnila a ulehčila čínským komunistům převzít relativně snadno celou krajinu. Abych citoval Drupon Samten Rinpočheho „oni mohou vzít tento život, ale nevezmou ten další“. Tento dojem nesmrtelnosti přinesl tibetským buddhistům velký smysl pro mír a soucit i v případě invaze a genocidy, ale jde tady o faktické skutečnosti nebo o pouhé zbožné přání?

Víra v duše a nesmrtelnou karmu způsobila také mnoho negativních jevů v Indii, kde reinkarnační koncept pomáhal ustanovit pradávný hinduistický kastovní systém. Kastovní systém byl v roce 1949 zrušen, ale dodnes přetrvává dál v podobě společenských zvyklostí ve svých důsledcích podstatně horší než tradiční třídní snobizmus praktikovaný v Evropě. Šudrové jsou považovaní za kastu nižší od brahmínů, kšatrijů a vajšjů. Dokonce ale i pod nimi je ještě jedna kasta lidí takzvaných „nedotknutelných“ (tzv. daliti, páriové, čandálové – pozn. překl.) stojících až kdesi dole mimo kastovní systém vůbec. Na nedotknutelné je pohlíženo svrchu a jsou považováni za příliš znečištěné svými činy a hříchy z minulých životů a je jim určena ta nejšpinavější práce jako zbavování se mrtvých těl a čištění záchodů. Dogma reinkarnace byla v Indii zneužívána jako šikovný způsob zneužívání těch co jsou chudí a nevzdělaní. Kožní nemoci jako lepra (malomocenství) jsou také považovány za následky zlých činů v minulých životech. Lékařská věda už ale prokázala, že lepra je pouze běžnou bakteriální infekcí, jíž se může nakazit leckdo, kdo se dostatečně vystaví působení baktérii Mycobacterium leprae. Dokonce i velký Bhagaván Radžníš šířil toto nelidské vysvětlení příčiny lepry.

Reinkarnace a nesmrtelná karma byli způsobem, jímž si pradávní lidé vysvětlovali a racionalizovali inherentní nerovnosti života, smrti, nemoci, hojnost a bídu v náboženském smyslu a který neměl žádné opodstatnění ve faktické skutečnosti. Všechna světová náboženství jsou pozůstatky předvědecké éry, a proto mají do svých učení zabudované negativní předsudky. Proto doporučuji, že je již čas, abychom přijali pro-vědecký přístup vůči meditativní praxi, který by nepropagoval iracionální víru v magii a nadpřirozeno, ve věci které existují v naší představivosti, ale které nemají žádnou faktickou substanci.

Odmítnutí karmicko-duševní teorie neguje jakoukoli potřebu zodpovědět tak nemožné dotazy jako „odkud přicházejí duše a proč existují“. Rebelující mudrc U. G. Krišnamurti uvedl: „není takové věci jako osvícení“ a jeho stav kontinuálního kosmického vědomí byl zcela prost podmínění a příčiny, tedy „nekauzální“. Je možné, že skutečnou příčinou osvícení je vzácná DNA v kombinaci s jistým skromným úsilím? Snad starodávní hinduisté a buddhisté vymysleli mýty o duši a karmě jednoduše proto, že byli nevzdělanými pozorovateli přirozených jevů kolem sebe a v sobě. Siddhárta Gautama (historický Buddha – pozn. překl.) neměl žádné povědomí o neuronech a DNA, tak jak by se od něj mohlo čekat, že přijde s objasněními života, které by nevycházeli z kulturně zděděných nadpřirozených mýtů a společenského podmínění?

Odmítám tvrzení o vzpomínkách z minulých životů z důvodu, že mi je známa projekční schopnost lidského mozku. Mozek si dokáže věrně vyprojektovat jakýkoliv obraz, pocit, nebo zkušenost a jde o stejný neurologický mechanismus projektující fantazie podvědomí o autentických vzpomínkách z obsahů a paměťových dat uložených v mozkových buňkách. Co vychází z těchto jedinečných projektorů, může být skutečnou vzpomínkou nebo skutečnou fantazií, ale nikdo nedokáže určit s jistotou, byť by to byl nebožtík J. Krišnamurti, nebo Dalajlama.

Falešné vzpomínky jsou běžným jevem v soudních síních a poslaly již mnoho nevinných lidí na smrt za zločiny, které nikdy nespáchali. Jen si představte mnicha vcházejícího do soudní síně, aby svědčil o tom, že si rozpomněl na všechny své minulé životy. A pak si představte mnicha praženého z různých stran křížovým výslechem, a který si ani nevzpomene, co měl na oběd pouze několik dnů předtím. Dokonce i ti nejosvícenější mudrci mívají často problémy s pamětí a potřebují si zapisovat různá důležitá data a fakta aby nezapomněli.

Pokud by se nějaký vysoký tibetský láma nebo hinduistický jogín podrobil testování v kontrolovaném laboratorním prostředí plného skepticky uvažujících vědců a prokázal by, že dovede převést vědomí mimo své tělo, pak by víra v duše a reinkarnaci byla mnohem přijatelnější a jednodušší pro každého. Dodnes se tak ještě nikdy nestalo a taky lékařské testy pro ověření mimotělních zkušeností (pseudofenomén tzv. „out-of-body experiences“, OOBE – pozn. překl.) v průběhu epizod zážitků blízké smrti („near-death experiences“, NDE – pozn. překl.) nepřinesly žádné pozitivní výsledky. Pokud se jedná o vědecky platné důkazy pro existenci duše, pramen je zcela vyprahlý. Lidské bytosti existují jako stopy v písku. Jednoho dne budou stopy vyhlazeny a jediné co zbyde, bude písek. Není žádná reinkarnace, ani žádná osobní karmická kontinuita.

Zvykl jsem si na tvrzení U. G. Krišnamurtiho, že neexistuje žádné osvícení, žádná duše ani reinkarnace, že jde o jeho specifický přístup výuky přes negativní sdělení.

Snad se nám snažil pouze sdělit nezředěnou pravdu nezávisle na tom, jak šokující by byla. Místo toho abychom se tedy připoutali k mytické představě této malé osobní lidské duše nebo k tomuto fyzickému tělesně-psychologickému aparátu, stává se snad zřejmé, že je spíš nutno přenést se do něčeho jiného, do Nekonečna samotného, abychom našli autentickou nesmrtelnost (spíš „věčnost“, nesmrtelnost je lze použít ve smyslu „prodloužení fyzické existence do nekonečna“, ale Nekonečno ačkoli je naší vlastní podstatou, nebylo nikdy ani zrozeno – je před narozením, je v průběhu života a zrovna tak i po jeho skončení – pozn. překl.). Je to však docela fuška pro běžný lidský mozek, který váží pouze 3 libry (1.300-1.400 gramů). Všechna velká náboženství se patrně mýlí a jsou pouze produkty našeho lidského strachu z umírání. Tato možnost je pro mě elektricky šokující a může být také zcela pravdivou.


Sumarizace hlavních bodů 1. Není žádný důkaz pro existenci duše, nesmrtelné karmy, reinkarnace ani žádného druhu duchovní posmrtné existence. Bylo by zajímavé poznamenat, že ve svých posledních letech dokonce i Radžníš-Osho a J. Krišnamurti zvrátili svá původní přesvědčení a prohlašovali, že reinkarnace není a tedy, analogicky, ani individuální duše. Pokud tedy není žádná reinkarnace, ani nebe a peklo, pak otázka duše je taky zcela sporná.

2. Existují legitimní, na vědecké metodě založená alternativní vysvětlení pro jevy připisované běžně na účet teoriím o duši a nesmrtelné karmě. Osvícení učitelé zdá se, si zaměňují projevy DNA s údajnými projevy duše, karmy a reinkarnace. Pro příklad postačí, když si uvědomíme, že lidé s vyšší inteligencí a lépe artikulovaným DNA kódem jsou jimi považováni za („karmicky“ – pozn. překl.) starší a vyšší duše. 

3. Lidé propagující víru v nadpřirozené skutečnosti z nich mají evidentní prospěch a mívají také politické motivy. Kolik guruů vydělalo majlant z idejí o spojených s koncepty duší a reinkarnace? Kolik klášterů, ášramů, kostelů, mešit a synagog by zcela zkrachovalo, kdyby si lidé uvědomili, že duše ani nesmrtelná karma prostě neexistují? Jak by mohly vlády a náboženské hierarchie nadále ovládat masy pokud by se to dostalo ven a vyšlo najevo, že se všichni jednou dostaneme do stejného stavu absolutního nevědomí poté, co zemřeme a to dokonce bez vztahu k tomu jak jsme žili, dokud jsme byli naživu? Zůstal by nějaký Vatikánský Stát nebo Tibetský palác Potala bez nauky o duši nebo nesmrtelné karmě? Idea duše byla historicky jak skvělým regulačním a politickým nástrojem, tak i věcí osobní náboženské víry. 

4. Je velice pravděpodobné, že lidští živočichové v sobě mají zabudovanou genetickou predispozici k obcházení nevyhnutelného faktu své budoucí smrti v důsledku touhy zredukovat strach a stres. Naše mozky produkují mýty o Bohu, duši, nesmrtelné karmě, reinkarnaci a posmrtném životě jako způsob tlumení zraňujícího povědomí o nevyhnutelném zničení nás samých i každého, koho máme rádi. Vynalezením mýtů o posmrtném životě a reinkarnaci může mozek dál existovat v jakémsi virtuálním pohodlí bez neustálých agresivních připomínek instinktu pro přežití, který nás nekompromisně elektrizuje, jakmile jsme konfrontováni se život ohrožujícími okolnostmi a tím i s faktem naší neodvratné smrti. Nadpřirozené mýty tedy účinkují jako elektrická izolace blokující nebezpečný zkrat mezi dvěma částmi mozku.

5. Divoké a barevné nadpřirozené mýty hinduismu a buddhismu byli vytvořené lidským mozkem, který smíchal dohromady velice skutečný jev univerzálního kosmického vědomí s romantickou, iluze vzbuzující částí mozku, která nás třeba například nutí i k zamilování se do jiné osoby. Lidské bytosti mají zabudovanou biologickou potřebu pro lásku, takže se můžeme jako druh dál reprodukovat. Toto puzení za romancí se časem prostřednictvím evolučního procesu stává součástí naší DNA, právě tak jako potřeba silných kostí nebo ostrých zubů. Láska je vyjádřením potřeby přežití lidského druhu a tato aktivita pochází ze stejné změti neuronů a euforické mozkové chemie, ze které pochází i fantastické mýty o reinkarnovaných náboženských superhrdinech. Bezchybný božský guru se stává naším ne-sexuálním, fantastickým duchovním milencem. Mnoho asijských i západních guruů již zneužili tohoto mozkového fenoménu a přeměnili své ženské žákyně na svůj osobní harém. Sexuální skandály následují guruy téměř tak pravidelně jako léto následuje za jarem. 

6. Teorie duše-karmy-reinkarnace nemá žádné rozumné vysvětlení k tomu, jakým způsobem oddělené duše vstupují do děloh budoucích matek a spojí se s formujícím se embryem. Tradiční asijské mýty udávají, že nízké duše dostanou méně ušlechtilá těla a vyšší duše dostanou těla ušlechtilejší a zdravější, vybavená inteligentnějšími mozky. Jen málo skutečných věřících v ideu reinkarnace se sebe skutečně zeptalo, jakým způsobem jsou nižší duše odmítány ušlechtilými plody, anebo jak se vyšší duše dovedou vyhnout pasti nekvalitních plodů. Teorie naznačuje, že duše mají vědomí umožňující jim přijít na to, do kterého lůna vstoupit a kterým se vyhnout a že plody anebo lůna mají své zabudované restrikce ohledně toho, která duše se může dožadovat vstupu. Samozřejmě i nízké duše by rádi vnikly do kvalitnějších plodů, protože každý přece touží být hezčí, zdravější a moudřejší. Existuje tisíc a jedno hinduistických a buddhistických vysvětlení tohoto procesu, které vám ale připadnou jako kupování domu a přihlašování se o hypotéku. Žádná z tradičně používaných teorií nedostojí ani zběžným nárokům uvěřitelnosti ve věci skutečného vysvětlení tak nemožně komplexního teoretického procesu. 

 7. Život na Zemi vznikl prostřednictvím ne-lidských zákonů chemie, fyziky a pravděpodobnosti. Vlákna molekul DNA vznikly náhodně, postupnou přirozenou selekcí v důsledku rychlejší replikace než byly možnosti prostředí je pohltit a zlikvidovat. V dalším sledu se některým vláknům DNA podařilo obalit se ochrannými látkami, které je dál izolovaly od nehostinného prostředí a dál dramaticky umocňovaly schopnost přežití, vytvářejíc první bakterie a prokaryotické organizmy. Z jednoduchých organizmů se pomalu staly komplexnější a komplexnější až se objevily první mnohobuněčné organizmy. Skrz tento nesmírně pomalý proces evoluce v průběhu miliard let nebylo nikdy zapotřebí duše kromě mýtu lidí, který jim jednou měl pomoci vyrovnávat se s následky rostoucího vědomí nevyhnutelnosti smrti. Vědci nedávno sestavili genetický základ aktivní umělé bakterie ze zcela elementárních chemických základních látek a dokázali to i bez namíchání jakékoli „duše“. Logistická matematika teorie duše nedává skutečný smysl. Potřebuje snad každá nová bakterie, semeno, vejce, pavouk, šváb nebo rybka, jež se na světě objevují nějaké duše, aby mohli pokračovat ve své cestě s již beztak hotovým a postačujícím DNA kódem? Již dávno víme, že se lidé vyvinuli dokonce z nejelementárnějších bakterií. Kdy tedy přišla do obrazu lidská duše a z jakého důvodu? Existuje někde nějaká tiskárna vytiskující biliony nových duší každou sekundu, aby se vystačilo s poptávkou? Teorii duše chybí jakákoliv logická věrohodnost a vědecký výzkum již ukázal, že je vesmír striktně logický ve svých vztazích, struktuře, formování a evoluci. 

 8. Slavný filmový režisér, Alfred Hichcock často do svých příběhů přidával teatrální trik, tzv. MacGuffin. MacGuffin měl za účel rozptylovat diváky dostatečně dlouho, aby se stačilo vytvořit napětí a děj mohl pokračovat, aniž by se předčasně prozradila skutečná pointa příběhu. Nakonec, MacGuffin nemá smysl sám o sobě. Podobně si hinduisté a buddhisté vymysleli komplikované mýty o reinkarnaci a nesmrtelné karmě prohlašující že jsme všichni uvězněni v systému zrození a smrtí a pouze naše osvícení nás může osvobodit. Východní tradice vynalezly velice sofistikované mytické struktury, ale jejich fundamentální základ je identický s poměrně dětsky vyznívajícími mýty křesťanství, s jeho všemohoucím Bohem, anděly a nebem. Víra v karmu a reinkarnaci je jako MacGuffin, který udržuje naše mysli v rozptýlení a ochraňuje nás před autentickým poznáním nevyhnutelnosti a neodvolatelné konečnosti naší vlastní smrti.

Nikdo ve skutečnosti upřímně nemůže prohlásit, že by bylo zcela vyloučeno, nebo nemožné aby lidi měli duše anebo nesmrtelnou karmu. Nemůžete prokázat absolutní negativum ve věci tak komplexní problematiky. Můžeme pouze říct, že při dostupných a prokázaných faktech života a přírody je možnost existence duše zcela nepravděpodobná. Na jedné straně škály máte téměř nekonečnou převahu kvalitních důkazů, že nadpřirozeno neexistuje a na druhé straně škály pak pouze povídačky, klepy, mýty a zbožná přání.


Máte duši? (Do you have a soul?)
autor: Christopher Calder, 2004, překlad: Ethete Ziracuny, 2014


4 komentáře:

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)