"Jde o mysl, která není předpojatá náboženstvím, filosofií
a kulturním podmíněním. Nahá míří ke hvězdám."
Princip Čas-Energie-Prostor (angl. Time-Energy-Space: TES je zjevný, fundamentální a v souladu se stavem mysli, která si váží jak vědy, tak kosmického vědomí. Tvrdí, že vesmír a všechny jeho projevy jsou stvořeny Časem-Energií-Prostorem, TES. Dokonce i nehmotný jev jako soucit je součinem této singulární univerzální entity. Existují formy energie a dimenze prostoru, které věda ještě nekvantifikovala. I tyto tajemné skutečnosti spadají do běžného působení TES. Ve vesmíru není nic vpravdě nadpřirozeného a mimo přírodní zákony. Vše, co existuje, je vytvářeno skrze cykly TES, ať už se jedná o formace hvězd, galaxií a planet ve velkém hmotném měřítku, nebo evoluci lidského mozku a vědomí v jemnějších vnitřních dimenzích.
Hindské slovo 'átman' znamená duše života a podstata bytí. Átman není individuální lidská mysl, ale je definován jako univerzální duše, která existuje všude. V tomto pojednání budeme používat výrazu átman v přesnějším smyslu určení té části TES, která se stává vědoma sama sebe na celkové kosmické úrovni. Tím definujeme átman jako univerzální kosmické vědomí.
Převážná většina TES existuje nevědomě, bez cítění či života. Tato část je tvořena prázdným prostorem, hvězdami a skupinami planet. Primitivní formy života, které na pár planetách existují, mají užitkové vědomí, které jim umožňuje přežít díky interakci s okolím. Základní uvědomění si hmotných předmětů spolu s mechanismem potěšení -bolest a konečným přežitím nejsilnějších a nejchytřejších tvoří dráhu evoluce, skrze kterou se nevědomé TES pomalu vyvíjí k vyšším úrovním uvědomění. Nevědomé TES, syrová hmota a energie, zrozují částečně vědomé TES, říše rostlin a živočichů. Spolu s evolucí vyšších živočichů povstává átman – mocně vědomé TES. Toto oceánské vědomí je běžným plodem TES a je od své přirozenosti nesmrtelné. Vědomí těch lidských bytostí, které se stali osvícenými, se sjednocuje s átman, ale nikdy nedosahují magických schopností vně přírodních zákonů a vlastností TES. Osvícené bytosti zůstávají tělesně smrtelné, ale jejich vědomí se stává jedním s prvotním vědomím přírody samotné. Tento átman existoval vždy a bude existovat věčně i v budoucnu.
Žádná lidská bytost nikdy nepoznala nevědomou část TES přímo, protože vše, co známe, spadá do světa vědomí. Sféru nevědomého TES si uvědomíme jen na základě úsudku. Když se díváte na strom, nevidíte strom přímo, ale spíš jako představu o stromu vytvořenou vaším vlastním mozkem. Naše zkušenosti barev, pachů, chutí a zvuků jsou všechny subjektivní výtvory naší savčí neurologické evoluce. Odtud otázka: „Spadne-li v lese strom a nikdo to neslyší, zazní vůbec nějaký zvuk?“
Dokud máme pocit, že existujeme jako jedinci, trpíme, protože takové vnímání se zakládá na dočasné neurologické iluzi. Tato iluze individuálního „já“ je natolik zranitelná, že ji zničí dokonce i pouhý spánek. Pokaždé, když hluboce usnete, vaše vědomí dočasně umírá a spolu s ním i vaše individuální identita. Zbavte se pocitu „já existuji“ a zbavíte se připoutání, která vyvolávají napětí, utrpení a pocit ohrožení. Zaměříte-li své vědomí na to, co je omezené, stanete se malými a zranitelnými. Otevřete-li své vědomí natolik, že zakusíte celý vesmír, stanete se nesmírnými, neomezenými
a mentální trýzeň zmizí. Umění meditace je tedy uměním vnitřní astronomie.
Krajní zkušenost TES je tak nesmírná, že se s ničím nedá porovnat. Bez možnosti srovnání se zkušenost všeho jeví jako nicota. Jak by nekonečnost mohla mít nějakou velikost či tvar, když ze své definice nemá hranice? TES je natolik plné prostoru, že vyvolává pocit zapomnění, proto jej tolik osvícených učitelů nazvalo prázdnotou. Tento pocit zániku všech věcí je kosmicky erotický a podivně protichůdným způsobem se jedná o bohatou a pozitivně nabitou zkušenost. Vědecky řečeno, i tato krajní zkušenost je subjektivní iluzí, protože energie-hmota a čas-prostor existují, i když je osvícení lidé nevnímají obyčejným hrubým tělesným způsobem.
Když se člověk podívá hluboko do východních náboženství, je hinduistický
a buddhistický koncept konečného osobního osvobození jako „nirvána“ či „mókša“ nemožný, pokud tuto ideu bereme doslovně. Položte sami sobě dvě základní otázky: Kdo bude osvobozen a od čeho bude osvobozen? Ve skutečnosti jsou „kdo“ a od „čeho“ shodné. Zeptejte se sami sebe, která bytost byla za očima Buddhy. Odpovědí je čas-energie-prostor, TES. Pak se zeptejte sami sebe, která bytost byla za očima Adolfa Hitlera. Odpovědí je stále čas-energie-prostor. Jedinci existují a mají svou skutečnost, ale jsou jen dočasnými plody TES, které je naší základní nesmrtelnou identitou.
TES ze svého vlastního bytí vždy tvoří nový život nové osobnosti. Jedinci vždy hrozí, že bude zničen, ale kosmická přítomnost, která nás oživuje, je věčná. Osvobození z cyklu života a smrti je nemožné, dokud není zničeno veškeré TES. TES tvoří lidskou bytost a tento jedinec zakouší radost a utrpení, ale je to TES, kdo má tyto zkušenosti ve snovém dramatu, které samo vytváří. TES je v každé buňce našeho těla a je naší pravou osobní identitou, ne ta dočasná smrtelná osobnost s občanským průkazem v peněžence. Cílem náboženství by tedy nemělo být nemožné osvobození z nevyhnutelných cyklů života, ale spíš to, jak učinit nezadržitelnou událost života více extatickou.
Slovo „TES“ je dočasným výtvorem stejně jako všechna slova dávných písem svatých. Tato slova jsou jména určená k označení toho, co se nachází za sférou jazyka. Jde
o snahu vyjádřit to, co nelze vyjádřit ani horou učených posvátných písem. Žádné jméno se neudrží a žádná filosofie nezní v úplnosti zcela pravdivě, protože na přílivovou vlnu nelze přichytit nálepku. Supernovu nelze zmenšit na něco, co se vejde do knihovny.
Veškeré důkazy, že lidští živočichové, kteří na této Zemi kdy existovali, budou časem odváty a naše místo zaujmou nové civilizace zrozené v jiném světě. Tyto nové vědomé bytosti objeví jednotu TES, které budou říkat jménem v jazyce, jímž žádná lidská bytost nikdy nemluvila. Význam bude nicméně přesně stejný.
Všechny hvězdy jsou ve mně, neboť já jsem prostorem.
Žádné dějiny. Žádný životopis.
Existuji jen tady a teď.
Citát mého otce, muže, kterého jsem nikdy plně nedocenil, dokud neodešel: "Alternativou zoufalství je odvaha. A na lidský život lze pohlížet jako na neustálý zápas mezi těmito dvěma možnostmi. Odvaha je schopnost potvrdit svůj vlastní život navzdory elementům, které ho ohrožují. Fakt, že odvaha většinou převládne nad zoufalstvím, nám o životě říká něco důležitého. Říká, že síly, které potvrzují život, jsou silnější než ty, které ho popírají."
Princip Čas-Energie-Prostor (The TES Hypothesis),
autor: Christopher Calder, 2004, překlad: Laura C., 2014
autor: Christopher Calder, 2004, překlad: Laura C., 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat